el diario de culvera

	17.3.2003 17:25
Předmět: f-Projev

Tak milí Prímoparťáci, anžto mám dneska opravdu jarní náladu, rozhodl jsem se vyhovět četným žádostem o publikaci mého promočního proslovu. Navíc již na akademické půdě opadá první vlna polemik, kterou toto kontroverzní dílo vyvolalo a já jsem nyní žádostiv Vaších fundovaných komentářů.
Přeji příjemný zážitek:

Vážená paní prorektorko,
Vážený pane děkane,
Vážený „pane promotore“,
Vážení učitelé,
Milí rodiče, příbuzní, Príma Parto

Dovolte mi prosím, abych na závěr tohoto slavnostního obřadu zmínil několik mých originálních námětů k zamyšlení, kterými bych rád učinil symbolickou tečku za působením nás - čerstvých absolventů Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze - na půdě naší alma mater.
Bylo to krásné a bylo toho dost. Na každém konci je pěkné, že něco nového začíná. Tyto a obdobné plytké fráze máte možnost slýchat standardně na tomto místě. Jistě mi proto prominete, že můj projev nebude snůškou pochlebovačných vět, ale dovolím si vám místo toho nabídnout projev evropské úrovně, komplexně glosující studijní interakce budoucí diplomatické elity na pozadí integračních snah České republiky. Domnívám se navíc, že tento červený diplom [kynu diplomem] mi dává možnost, vyjádřit mými ústy i postoje kolegyň a kolegů.
Osnova každého správného projevu začíná poděkováním v „oskarovém“ duchu a v tomto bodě udělám odbočku z plánované nonkonformity celého textu i já. Je nad slunko jasné, že žádný studijní či životní úspěch nám nebyl darován – naopak museli jsme si ho zasloužit mravenčí pílí a extrémním zaujetím pro poznávání zákonitostí fungování lidské společnosti. I přesto bych rád poděkoval našim rodinám, pedagogům i jiné školní „havěti“ a přátelům (jmenovitě bych vyzdvihl přínos Prima Party Praha). Osobně bych pak rád udělil sladkou prdelku také dlouhému zástupu mých školních lásek, jenž mi byly inspirací na trnité cestě za získáním titulu inženýr ekonomie – díky holky [dlouhý pohled do publika – zřejmě potlesk].
Nyní k hodnocení naší matky ekonomického vědění VŠE, ke kterému se z pozice hlavního analytika Evropsko-českého fóra cítím fundován. Během
našeho studia kontinuálně pokračoval proces změn započatý již na počátku devadesátých let, díky kterému je dnes tento moloch tvořen souhrnem dosti různorodých kateder jednotlivých fakult. Konkrétní složky tohoto systému v praxi dosahují velmi odlišných kvalit - od těch v nejlepším slova smyslu progresivních až po ty opravdu zkostnatělé. A tak nyní, když již mám své jisté [tisknu červený diplom oběma rukama k hrudi], mohu konečně vyjádřit svůj kritický názor a prohlásit, že vedle vynikajících pedagogů jsme byli konfrontováni se šedivým průměrem, s pedagogickými troskami, hnojem a póvlem [odmlčím se, způsobím tísnivé ticho, kantoři zpytují svědomí, pozvolna je sjíždím smutným úsměvem vědoucího a pokyvuji hlavou]. Přejme si, aby společným úsilím studentů VŠE kvalita pedagogů nadále rostla – protože, pokud vám to není jasné, tak o to tady musí jít především. [potlesk utnu důrazným gestem]
Pro mne i pro každého kdo to má v hlavě jen trochu srovnáno, platí, že na období našeho studia na VŠE lze nahlížet pouze jediným, opakuji jediným, způsobem, a to takto: Jednalo se o roky pokročilé fáze báječné transformace naší ještě báječnější společnosti, my studenti jsme pak především komplexně odložili léta našeho dospívání a naprosto turbulentním způsobem jsme deklasovali veškeré pseudomorální zásady vás všech co tu dnes v této slavnostní chvíli sedíte. Bez významu pak jistě není ani skutečnost, že první roky milénia připadly na poslední roky minulého století. [Tady se pokusím opustit mně přidělený, naprosto nedůstojný řečnický pultík a prosadit se na pro mne vhodnější vyvýšený stupínek promotorův].
Vážená paní prorektorko, vážený pane děkane, vážený „pane promotore“, vážení učitelé, milí rodiče, příbuzní. Morálně tápete a jste informačně přetíženi, nacházíte se dezorientováni v tzv. postmoderní době. Co vám tedy zbývá jiného, než dovolit, abych svými ústy Evropsko-českého fóra zde deklaroval mladistvé nadšení budovat světlé eurozítřky? Jen takovýto postoj nám totiž, při vědomí historických zkušeností minulého století, dává naději, že budeme moci v dobré víře a co možná nejlépe využít nabyté zkušenosti, ať už z jiných škol či úplně odjinud, a dokážeme realizovat své naplněné individuální životy.
Česká republika se s jistotou a přehledem patujícího golfového šampióna brzy stane novým členským státem EU. Tento nesnadný, však přesto pozitivně se rozvíjející a půvabně byrokraticky zašmodrchaný proces nám přináší mnohé šance a bude na nás všech, kterým to neznemožní věk, rodina anebo časově náročné zaměstnání, zda a jak je dokážeme využít.
Závěrem bych ještě rád vypíchl fakt, že jsme si na VŠE s Príma Partou Praha užili též mnoho legrace. [Zde se zasměji se a přitom v duchu zavzpomínám na nejvydařenější taškařice, poté vyčkám dokud se neuklidní také smích přihlížejících členů Prima Party]. Zásadní měrou mi dovolte vyzdvihnout práci kolektivu pracovníků CTVS VŠE pod vedením pana Mgr. Pádivého i ty jejich aktivity. Klobouk z hlavy dolů a taláry taky. [Čekám dokud jeden každý pedagog netřímá pokorně talár v ruce]
Vážená paní prorektorko, vážený pane děkane, vážený „pane promotore“, vážení učitelé, milí rodiče, příbuzní - měl jsem vás rád, bděte!
[zřejmě mohutný aplaus, nedivil bych se ani ovacím ve stoje, přebírám květiny]

V Praze dne 7.března 2003, Martin Moravec

cu f!