Létající Dobronice

Když jsem souhlasil s tím, že napíši do almanachu k výročí katedry něco o tom, co cítím k Dobronicím, říkal jsem si, jaké to bude snadné. Koneckonců jen k málo místům se váže tolik mých vzpomínek a zážitků.

A teď tu sedím, nevím odkud začít a hlavou mi proudí samé banality. Léto, kamarádi, pohoda, sportování... Banální. Vždyť jsem to povídal.

Slovník cizích slov (SPN, Praha 1971) píše, že banální znamená kromě jiného i všední a otřepaný.

Se spoustou kamarádů jsem se v Dobronicích buď poprvé viděl nebo hlouběji seznámil a všichni víme, jaké to bylo. Skvělé a nezapomenutelné. Ale je to tak jasné, že se o tom těžko něco píše. Cítím k tomu místu asi příliš mnoho. Všední a otřepané...

Student na VŠE nemá kvůli kreditnímu systému bez pevně daných kruhů zase tolik možností se seznámit ani v záplavě tisíců lidí. Bloudí si tak školou a pokud někoho nezná z dřívějška, nebývá to s kamarády až takové terno.

Doslechne se o Dobronicích. A vyrazí na kurz. Ať se mu chce nebo ne, dostane se do družstva a během celodenního sportování a nočního společenského života pozná nové lidi z kterých se často vyklubou kamarádi a přátelé.

A za rok je tu zase. Tentokrát už nejede sám. Někoho zná z loňska, ten zná zase dalšího. A už je to tady! Parta studentů! Kamarádské "letadlo" vzlétlo a vracet se mu nechce.

S pokročilejší dobou studia se pak nováčkovské časy začínají vracet. Kromě těšení se na příjemné chvíle s obvyklými přáteli se najednou (nejednou) před odjezdem přistihuji, že se do Dobronic těším i z jiného důvodu. Poznat nové lidi. Zas a znovu. Je to jako droga. Více kamarádů, více Dobronic, více kamarádů, více Dobronic, více kamarádů, více Dobronic. Kde se to zastaví? Kde se to zastaví?! Kde se to zastaví?!!

Na konci studia. A pak na to vzpomínáte jako na opravdu skvělé studentské časy. Asi je to banální a všední. Ale přál bych každému, aby si alespoň kus prožil.