Přišel jsem ráno do kanceláře. Sedl jsem si za stůl a v tu chvíli jsem věděl, že mě čeká další špatný den.

Hlava mě ještě bolela, asi jsem neměl včera tolik kalit.

Nalil jsem si sklenici burbonu. Den se náhle rozjasnil. Ubalil jsem si cigaretu a po chvíli se mi v těle rozlil blažený pocit.

Najednou zazvonil telefon.

"Phil Marlowe, soukromý detektiv, co si přejete?"

"Zdravíčko Phile, věděl bych o nějaký práci."

Byl to Míra alias Doktor, největší drsoň v okolí.

"Mojí cenu znáš, doktore. Běž rovnou k věci a řekni, co tě trápí."

"Na starýho Padreho se někdo snaží ušít boudu. Chce aby ses na to podíval."

Den se nám pěkně vybarvuje, pomyslel jsem si. Padre, nebo také Pádivka, je muž s nejdelšími prsty z podsvětí. Patří mu v okolí několik špinavejch podniků. Černý herny, hampejz a jedna vykutálená pojišťovna.

"Krupobití ve Stádleci smrdí. Zjisti, co se tam opravdu stalo."

Položil jsem telefon. Normálně bych s ním nechtěl mít nic společného. Dlužím ale nájem už za dva měsíce a bytná už zase prudí.

Do garáží jsem jel výtahem. Když brzdil, vzpomněl jsem si na Jima. Příště půjdu s kocovinou radši po schodech.

Nastartoval jsem auto a vyjel jsem.

Ve Stádleci chcíp pes. Vzduch se tetelil a v hospodě U Růžko byl jen výčepák a mouchy. Nebyl jsem si jistej, co bych radši zabyl dřív.

Zavalitá postavička, tukem obalené oči a zpoza zčernalého chrupu dech mrtvé kočky.

"Dvojtou zelenou, nemíchat, jen protřepat."

Výčepák jen něco zahučel a podal mi umatlanou sklenici.

"Místní pokrejvač je asi klasa. Střechy vypadaj nádherně. Po krupobití ani památky."

Hostinský zase jenom něco zamumlal. Došl omi, že tady pšenka nepokvete. Odlepil jsem lokty od stolu a hodil na pult dva čtvrťáky. Párek much to stálo život.

Na ulici bylo parno. Chládek jsem našel v blízkém parku. Sedl jsem si na lavičku a ubalil si cigaretu. Za mnou se ozval šramot. Z listí se vynořila zarostlá hlava.

"Neměl bys taky jednu pro mně, fešáku?"

"Jasně brácho, jen si zakuř. Vypadá to, že se s tebou život nemazlí. Jak ti říkají?"

"Jsem místní pokrejvače. Už pár let jsem nezavadil vo práci."

V hlavě se mi rozsvítilo, tahle stopa byla horká.

"A co krupobití v červnu?"

"Jó, ten to vodnes špatně. Ale starosta na tom vydělal majlant."

Zatvářil jsem se soucitně. "Kde toho chudáka najdu?"

"Ptej se v domě číslo 13, možná ale už nedojde ke dveřím."

Za chvíli jsem už zvonil. Na zvonku byl nápis Kroupa. Po chvíli se dveře trochu otevřely. Zpoza nich vykukovala ovázaná hlava.

Vrazil jsem dovnitř. Tu zbídačenou postavičku jsem hravě zmáčknul.

"Co chcete? Nic jsem neudělal. Jsem jen bezmocná loutka ve starostově špinavé hře."

Zbytek už byla hračka. Dostal jsem z něj všechno, co jsem potřeboval.

Místní starosta se domluvil s šerifem. Za bezvýznamnou maličkost zbili místního padavku Kroupu. Šerifpak napsal hlášení o krupobití a starosta to nahlásil Padreho pojišťovně.

Práce byla hotová. Vrátil jsem se do kanceláře, nalil si burbon a dal si nohy na stůl. Na zazvonění telefonu jsem nečekal dlouho. Byl to zase Míra. Řekl jsem mu, co a jak.

O zbytek se už postarají Padreho hoši. Šerifa a starosty mi bylo trochu líto...