12.08.00 Mladá fronta Dnes: Pivo je dobré, chce jen trochu vychladit (1/1)


Zdroj: Mladá fronta Dnes
Datum: 12.08.2000
Název: Pivo je dobré, chce jen trochu vychladit
Rocník: 11
Císlo: 187
Autor: JAN CIZNER
Str.: 01
Rubrika: Titulní strana
Oblast: Tisk celostátní
Identifikace: MF20000812020006

Text:
Praha(ciz)-Dobré, pánové, ale chtelo by ješte trochu vychladit. Památná veta paní sládkové z Postrižin, kterou si dnes dovolí ríci hostinskému jen málokterý z návštevníku nekteré z restaurací. "No a to já mužu," ríká Jaroslav Svoboda. "Jenomže velmi opatrne, protože vztah mezi pivovarem a hospodami je úplne jiný než v tech vzpomínaných tricátých letech," dodává. Svoboda, prošedivelý pán stredního vzrustu s menším pivním bríškem, je obchodním sládkem smíchovského Staropramenu. "To je skutecne funkce jako vystrižená z Postrižin. Stejne jako pan Schmitzer ve filmu objíždí re staurace a hádá se s hostinskými o kvalitu piva," vysvetluje šéf retezce restaurací Staropramenu Ivan Šlechta. "Naucit majitele restaurací loajalite k pivovaru, to považuji za svuj nejvetší a zároven nejtežší úkol. Stavovská cest v restauracích casto chybí. Bude to ješte dlouhá cesta," ríká Svoboda. Považuje to za jeden z vubec nejtežších úkolu, které má. Proto také podle neho nemuže vtrhnout do hospody a vynadat výcepnímu, že pivo je teplé nebo páchne necím neprirozeným. Hostinský totiž pujde k jinému pivovaru a to je v dnešní dobe príliš velká cena.
"Když vám u kalného nebo zapáchajícího piva vrchní rekne, že to takhle lidem chutná, zustanete chvilku stát ale kolotoc vysvetlování se musí opakovat. Pomalu ríkám, co delat jinak. Musím si ovšem dávat pozor a nesmím ranit jeho hrdost. Nikdo neslyší rád, že tocí špatné pivo," pripomíná Svoboda. Nekdy takové situace reší tak, že se domluví se štamgasty a vrchním, objedná autobus a odveze je do pivovaru. Provede je areálem, kde všichni vidí, jak se pivo delá, a mezitím vysvetluje, jak se o pivo starat. "Když si pak dají pivo prímo v pivovaru, chtejí takové i v domovské hospode," ríká sládek s tím, že pokud nezabere ani dlouhodobé presvedcování, je lepší nechat provinilce odejít ke konkurenci. Nekdy je však složité presvedcit vlastní obchodní zástupce, aby takového hostinského pustili k vode. "Ztráta každé hospody zamrzí, ale at si przní pivo nekoho jiného," dodává sládek. Svoboda, který z výrobního oddelení odešel do obchodního, má nyní vetší vliv i na prodejce. "Obrušuji hrany mezi výrobou a prodejem. Jedni nutí prodávat kvalitu a druzí musí vykazovat velké odbery. Je to stret dvou svetu, ale mám pocit, že po mém rocním pusobení se vztahy zlepšily," ríká sládek. Obchodní sládci, kterí celý život varili pivo a ted jezdí po republice a vysvetlují v restauracích, co mu svedcí a co ne, jsou v zemi všehovšudy tri. Jeden na Smíchove, druhý v Braníku a poslední na severu Moravy v Ostravaru. Ostatní pivovary zatím spoléhají jen na obchodní zástupce. Jaroslav Svoboda delá v pivovaru pres tricet let a za tu dobu ho na Smíchove zná snad každý. Vždyt krome toho, že varil pivo a delal mistra ve stácírne lahví, byl dlouhá léta podsládkem, který fakticky zodpovídá za výrobu piva hlídá totiž jeho cestu z varny pres ležácké sudy až k branám pivovaru. PRVNÍ ŠNIT PO RÁNU "Zase jedeš cmuchat," pokrikuje muž stojící u stácírny, zatímco sládek krácí napríc pivovarem do restaurace, kterou smíchovští nedávno otevreli prímo v areálu. "Sem chodím denne a spíše ze zvyku, protože tady je všechno v porádku," ríká Svoboda. "To by byla sakra ostuda, kdyby tomu tak prímo v pivovaru nebylo," dodává. Pozdraví se s cíšníky a požádá o "šnit" piva, tedy asi dva loky do pullitru, od Kvasnicáku a Millenia dvou specialit Staropramenu. Po této první krátké návšteve sedá Svoboda do služební octavie a vyráží do dalších restaurací. Plán cesty si stanovuje ráno podle aktuálních problému. U ostatních restaurací zastavuje jen namátkove. "Mám na starost pres ctyri a pul tisíce hospod, takže je jasné, že se na každou jednou za mesíc nedostane. Ale hospodští si to mezi sebou reknou a už jenom to obrázek pivovaru trochu vylepšuje," vysvetluje Svoboda a vyjíždí z Prahy smerem na západ. Poprvé se zastavuje v restauraci U Tumu. "Dobrý den, já jsem sládek z Pražských pivovaru. Mohl bych se podívat na sklep a zeptat se na pár vecí?" ptá se dámy u výcepu, která volá provozního. "Jak jste spokojeni s pivem? Nemáte s námi žádné problémy?" obrací se na provozního cestou do sklepa. "Jo, dobrý, problémy moc nejsou, jenom nekteré sudy sem tam moc pení," ríká provozní. Sládek se ho proto ptá na tlak piva i na zpusob uskladnení a zacházení se sudy pri vykládání. "To všechno totiž muže kvalitu piva ovlivnit," ríká. "Pivo dnes z pivovaru nemuže odejít špatné. Bez nekolika rozboru v laboratori a degustací se nová várka nezacne vubec stácet do sudu a lahví," vysvetluje. Podle sládka vetšina problému s pivem vzniká jinde. "Vetšinou se ukáže, že jde o problémy technického rázu. Napríklad teplotní šok, který pivu hospodský pripraví tím, že ho ochladí z dvaceti stupnu na predepsaných sedm ci devet, mu nemuže prospet," vysvetluje sládek. Problém muže být i v tom, že hostinští nezapínají chlazení, protože se jim elektrina zdá moc drahá. "A je rada na mne. Musím vrchního presvedcit, že šetrení na kvalite piva se mu nevyplatí," ríká sládek. Pri odchodu se ješte sládek zeptá na nové druhy piva Staropramenu. "Jo, zkusili jsme to nové Millenium, ale nechutnalo nám. Vypili jsme ho sice, když byl sud zadarmo, ale je takové divné," ríká provozní. Sládek trpelive vysvetluje, jak se Millenium vyrábí, že svou nezvyklou granátovou barvu nezískává barvením, ale pridávanými bylinami, presto si provozní trvá na svém. "Je to holt desítková hospoda, tady je presvedcování nejhorší," ríká po východu z restaurace sládek s tím, že lidé si vetšinou Millenium oblíbili. KVALITA SE VYPLÁCÍ Pri pohledu na plechový poklop sklepa, kudy do restaurace putují nerezové sudy a plní se tanky, zavzpomíná: "To je také jeden z problému, o kterém všechny pivovary mlcí. Nikdo nedonutí hospodského, aby nevytocil cizí pivo. Jednou jsem vycházel z nejaké hospody a koukám, jak chlap hází dolu z nákladáku sudy do sklepa. To me samo o sobe dožralo, protože když s tím mlátí o zem, nicí výcepní zarízení v sudech. Pri bližším pohledu jsem ovšem zjistil, že sudy mají nejaké divné vícko. Házeli tam krušo vice, jen to svištelo," vypráví Svoboda. Na prímou otázku potom hostinský odpovedel, že mu dobíhá smlouva a musí ješte trochu konkurencního piva vytocit. A zase znovu. "Trpelive a opatrne vysvetluji, snažím se povídat si s nimi o jejich problémech a mezi recí jim vtloukám do hlavy alespon základní pravidla toho, jak se starat o pivo a proc se vyplatí být verný jedné znacce," ríká Svoboda a vzpomíná, jak nedávno narazil na restauraci U Petrícku v Roudnici nad Labem. "Tam mi srdécko pookrálo, protože naše pivo se v ní tocí od roku 1897. Ted ji majitelé získali zpet v restituci a ukázkove se o ni starají," ríká nadšene s tím, že by si urcite zasloužila nejaké ocenení. Cestou k další restauraci sládek vysvetlí problém se sudy. Pokud s nimi totiž prepravce nešetrne mlátí o zem, muže se výcepní ventil a trn v sudu uvolnit nebo nalomit. Potom prisává vzduch, pivo pení a nedokáže s tím udelat nic ani sebelepší výcepní. "Opravy sudu nás také prijdou na pekné peníze. Náhradní výcepní ventil prijde asi na patnáct set korun," vysvetluje Svoboda s tím, že se pivovar chce zamerit i na spedicní firmy a naucit je lépe zacházet se sudy. Další hospudka Malý kotel je útulná drevem obložená místnost, kde po poledni sedí u pullitru nekolik verných. Paní výcepní sice nemá vedoucího po ruce, ale ochotne vede sládka do sklepa. Ten, i když se zhrozil, zacne pomalu vy svetlovat. "No, madam, je to lepší než posledne, už tu není ten pytel shnilých brambor, ale chtelo by to vymalovat, nemyslíte?" ríká Svoboda. "To udelá hrozne moc. Plísen na strope je jak od uhlí. I když už máte lepší kompresor, vzduch, který nasává, také ovlivnuje kvalitu piva. Cistíte každý vecer trubky?" ptá se. "No, každé ráno," ríká korpulentní dáma. "Víte vecer, když dotocíte pivo, by to bylo urcite lepší," vysvetluje Svoboda. "Když já vecer nemám cas. Pospíchám na autobus, a než je všechny z hospody vykopu, div mi neujede," omlouvá se výcepní a nalije šnit piva se slovy "Dobré, že jo?" "Není špatné. Ten sklep by to ale vymalovat chtelo," presvedcuje ji sládek. "Pivo je totiž neprirozene cítit. Muže to být bud od nevycištených trubek, v nichž jsou celou noc zbytky nevytoceného piva, nebo od plísne ve sklepe." Nikdo z hostu si ovšem na pivo v hospudce nestežuje. "To další hospoda je jiný kafe," ríká Svoboda cestou z Malého do Velkého kotle, jak se další restaurace jmenuje. Místo, kde se mesícne vypije pres šedesát hektolitru piva, si dnes každý pivovar pochvaluje. "To už je slušná výtoc, protože hospod je dnes moc. Kdo udelá pres stovku, toho si považujeme," ríká Svoboda. Ovšem Velký kotel, což je restaurace s nekolika sály, už okolo tretí hodiny slušne zaplnená, podle místního vrchního v dobách své nejvetší slávy vytocil petatricet hektolitru. "No jo, ale denne! A dvanáctky! Horníci se tu cinili. Pivovar sem nestacil vozit cisterny," ríká sládek. JEN DVE PIVA DENNE Denne sládek objede na sedm, nekdy deset restaurací, kde krome obvyklého ochutnávání a rad ve sklepe tráví hodne casu i obycejnými diskusemi s výcepními a návštevníky. "Lidé jsou rádi, že vidí nekoho, kdo pivo vyrábí. Sládek ješte stále má své jméno a lidé na neho rozhodne dají více než na obchodního zástupce," ríká Svoboda. "Já ho s nimi piju a povídám si s nimi o všem, co k pivu patrí. Je to taková nenásilná pivní škola." Vecer, když sedá po návštevác
nekolika dalších restaurací do služebního auta a vyráží zpet do pivovaru, má vypita zhruba dve piva. Dvema mentolovými bonbony Tic tac si spravuje chut. "Opít se samozrejme nemohu a ty dva pullitry mám vlastne rozloženy pres celý den, takže to není tak hrozné. Tic tac si dávám spíš pro dobrý pocit," ríká Svoboda s úsmevem, že ho ješte žádný policista nemusel stavet kvuli premíre alkoholu v krvi.
JAN CIZNER

Fotografie:
Obchodní sládek Jaroslav Svoboda z Pražských pivovaru, jeden ze trí mužu v republice, kterí se mohou chlubit profesí pripomínající Postrižiny, posuzuje kvalitu piva
Fotografie: MAFA ROBERT ZLATOHLÁVEK
<<<Konec>>>
Anopress spol. s r.o. © 1999, 2000